K věci - pigmentové skvrny

Když mluvíme o pigmentových skvrnách, co tím vlastně myslíme? V hovorové řeči jím rozumíme všechny druhy skvrn, které se vyznačují odlišným zbarvením od okolní kůže. Podrobněji však hovoříme o různých biochemických procesech, jejichž výsledkem je tvorba nebo netvorba látek, které se ukládají, hromadí nebo dokonce ubývají v různých vrstvách epidermis.
Pokud se na tyto procesy podíváte blíže, zjistíte, že jsou založeny na různých fyzikálních, biochemických, chemických a mikrobiologických spouštěčích. Pokud je znáte, můžete na ně reagovat specifickými preventivními nebo léčebnými postupy.

Obecným problémem v oblasti léčby je však skutečnost, že navzdory četným vědeckým studiím a publikacím je o diskrétních chemických strukturách vznikajících látek známo jen velmi málo a v tomto ohledu se stále musíme spoléhat na nepřesné popisy.
Dokonce i v případě melaninu, který byl předmětem nejintenzivnějšího výzkumu, se znalosti omezují na přibližné struktury. To nesmírně ztěžuje vývoj cílené léčby vhodnými účinnými látkami a jednoznačně směřuje k prevenci.

Fyzikální spouštěče - UV světlo

Vystavení UV záření způsobuje individuální, silnější pigmentaci na čele, nose a uších ("sluneční terasy"), stejně jako lokálně se měnící stavy kůže, keratózy a například v podobě pih, ale také viditelnou hypopigmentaci, například na jizvách s nízkým obsahem melaninu nebo na kůži částečně postižené vitiligem. UV záření iniciuje stimulaci tyrosinázy v melanocytech bazální vrstvy a způsobuje přeměnu aminokyseliny tyrosinu na tmavě hnědý eumelanin prostřednictvím L-dopy, dopachinonu a 5,6-indochinonu za absorpce kyslíku. Aminokyselina cystein obsahující síru se podílí na podobné tvorbě feomelaninu. Oba společně se označují jako "melanin", který je uložen v melanosomech a z melanocytů je transportován do korneocytů.
Představu o struktuře melaninu poskytuje fragment eumelaninu zobrazený na obrázku 1. Jasně ukazuje, že dobře pronikající a nízkomolekulární redukční látky, jako je lipozomální askorbylfosfát ("vitamin C"), kyselina kojová a peroxid vodíku, mohou vést k viditelnému vybělení hyperpigmentace. Dělají to tím, že redukují chinoidní seskupení a narušují rozšířené π-elektronové systémy, které jsou zodpovědné za zbarvení. Červenavý faeomelanin obsahující síru je vůči vnějším látkám odolnější.

Obrázek 1: Fragment eumelaninu

Jinak zkušenosti ukazují, že hyperpigmentace a pihy pomalu blednou samy od sebe, pokud nejste dále vystaveni záření nebo vhodné ochraně prostřednictvím oblečení a slunečních filtrů.

Endogenní tvorba melaninu

Podobně jako při poranění jablka dochází k hnědému zbarvení, i při poranění epidermis dochází k tvorbě melaninu. V obou případech je za vznik pigmentace zodpovědná tyrosináza. Tento jev se označuje jako postinflamatorní hyperpigmentace, zkráceně PIH, a vyskytuje se po bodnutí hmyzem, proleženinách, urticaria pigmentosa, chemických popáleninách, akné a infekcích, jako jsou plané neštovice a spalničky. Jak již bylo uvedeno, vytvářejí se polymerní melaninové struktury, které však stále nelze jednotně chemicky podrobně definovat. K hyperpigmentaci dochází také při laserovém ošetření. Obvykle je lze zcela potlačit před a po ošetření lipozomálním askorbylfosfátem. Fotosenzibilizace je kombinací fyzikální, chemické a endogenní tvorby melaninu. V tomto případě kůže reaguje obzvláště intenzivně na perorálně nebo lokálně aplikovaný lék, pokud po něm následuje expozice záření. Stejný účinek mají i kontaktní alergeny z rostlin, jako je například křídlatka luční. V konečném důsledku se jedná rovněž o případ pozánětlivé hyperpigmentace.

Obrázek 2: Příklad Maillardovy počáteční reakce

Na rozdíl od melaninových pigmentů AGE nemizí sezónně a jsou přístupné vnějšímu ošetření pouze v omezené míře. To platí i pro chemické prostředky. Zdá se, že určitý účinek na tyto polymerní kondenzační produkty má pouze peroxid vodíku v nízké koncentraci. K odstranění problematických míst se obvykle používá laserové ošetření. Nápomocné mohou být peelingy a mikrodermabraze. Podobné struktury a tmavé zbarvení vznikají zahříváním potravin obsahujících bílkoviny a sacharidy při smažení a pečení, kromě pachových látek (obrázek 2).

Lipofuscin

Podobnou paralelu s potravinami lze najít u pigmentací, které vznikají z bílkovin nebo jejich aminokyselin a lipidů nebo jejich degradačních produktů. Hnědé zbarvení na povrchu při smažení mletého masa je především výsledkem kondenzačních reakcí bílkovin s tukovými látkami. Podobné vysokomolekulární a také velmi trvalé sloučeniny vznikající v kůži se nazývají lipofuscin a stejně jako AGE se řadí do kategorie stařeckých skvrn. Lipofuscin se nenachází pouze v kůži, ale také v orgánech, jako je srdce, játra a ledviny. Studie uvádějí agregáty s vysokou molekulovou hmotností kolem 6 000-7 000 daltonů2. Studie o struktuře lipofuscinu se značně liší. Některé hovoří o oxidovaných mastných kyselinách jako o lipidových složkách, jiné o terpenoidních isoprenových strukturách, které jsou typické pro retinoidy. Obrázek 3 ukazuje příklad nízkomolekulární struktury retinoidu.

Obrázek 3: Lipofuscin - příklad nízkomolekulární struktury retinoidu

Různá chemická složení odpovídají různým barvám pigmentace. Ty se pohybují od spíše nažloutlých až po tmavě hnědé odstíny. Procentuální údaje o jednotlivých složkách je třeba brát s rezervou, protože starší údaje byly nadále šířeny, ale nebyly dohledány. V souladu s tím je obtížné předvídat slibné postupy léčby lipofuscinových skvrn. V některých případech lze pozorovat určitý účinek dobře pronikajících látek, jako je peroxid vodíku, který může redukovat i oxidovat. Stejně jako u AGE pigmentace se však obvykle dává přednost fyzikálním metodám odstranění, pokud to dané oblasti kůže umožňují.

Měření účinnosti

Vysvětlení rozdílné povahy pigmentových skvrn ukazuje na zásadní problém při hledání specifických kosmetických účinných látek k jejich odstranění. Podle našeho vlastního výzkumu není možné, aby servisní laboratoře, které provádějí měření účinnosti, rozlišovaly mezi jednotlivými složeními pigmentových skvrn v testech. V důsledku toho není možné je kategorizovat a zejména v případě AGE a lipofuscinu existují pouze domněnky, které látky by mohly mít účinek. Analýza ostatních endogenních pigmentových anomálií je jednodušší:

• Pityriasis versicolor je povrchová infekce kvasinkovými houbami rodu Malassezia. Infikovaná kůže se na denním světle jeví světlejší, což je způsobeno relativně nižší produkcí melaninu. Na velmi světlé kůži se skvrny jeví tmavší. Léčba se provádí antimykotiky.
• Pityriasis alba je pozánětlivá hypopigmentace, tj. oblasti kůže jsou chudší na melanin než okolí. Kosmeticky se ošetřuje nedráždivými základními krémy nebo vyrovnávacími, neokluzivními podklady.
• Kožní mastocytóza označuje červenohnědé pigmentové skvrny, které mohou být spojeny s otokem a zarudnutím. Infiltraci žírnými buňkami lze zjistit v dermis; u urticaria pigmentosa je postiženo celé tělo.
• U vitiliga je mimo jiné narušena aktivita katalázy a rovnováha peroxidu vodíku v kůži. To vede k oxidačnímu nebo nitrosativnímu (zapojení peroxinitritu) stresu. Soli manganu (Mn2+) plus terapie úzkopásmovým UVB zářením (311 nm) mohou neutralizovat inhibici tvorby melaninu. Účinek manganu odpovídá "pseudokataláze", kterou lze pozorovat i v podobě spontánního rozkladu za vývoje kyslíku při nasypání oxidu manganičitého do peroxidu vodíku.

Existuje také mnoho různých názvů pro stejné stavy, zejména v lékařské terminologii. Například hyperpigmentace se nazývá také melasma nebo chloasma nebo stařecké skvrny různého složení se označují jako lentigo nebo lentigines (množné číslo) s různými přídavnými jmény.

Lékařské ošetření

Typickými bělicími prostředky jsou lokální benzoylperoxid (působí podobně jako peroxid vodíku) a hydrochinon (inhibice tyrozinázy a přímé bělení redukcí). Tretinoin (kyselina vitaminu A) a izotretinoin stimulují tvorbu nových buněk, zatímco hydrokortizon snižuje pigmentaci melanocytů.
Téměř podobného, ale mírnějšího účinku jako kyselina vitaminu A lze dosáhnout pomocí biologicky odbouratelných kosmetických nanodisperzí vitaminu A.
Kyselina tranexamová, která se v medicíně používá jako antifibrinolytikum (inhibitor plazminu), inhibuje proces tvorby melaninu. Vede také k vyblednutí průsvitných cév a může být použita i v kosmetice při dodržení horních dávkovacích limitů. V kombinaci s niacinamidem (INCI) je možný zásah do transportu melanosomů.
Lékařské kyselé peelingy se stále provádějí s kyselinou trichloroctovou, případně v kombinaci s dalšími látkami. V kosmetice se historicky objevily ovocné kyselé peelingy v důsledku zákazu kyseliny vitaminu A.

Literatura

1) Yasushi Tomita, Kazuhisa Maeda, Hachiro Tagami, Mechanisms for Hyperpigmentation in Postinflammatory Pigmentation, Urticaria pigmentosa and Sunburn, Dermatologica (1989) 179 (Suppl. 1): 49–53
2) Robert D Jolly, David N Palmer, Rosalind R Dalefield, The analytical approach to the nature of lipofuscin (age pigment), Archives of Gerontology and Geriatrics Volume 34, Issue 3, May–June 2002, Pages 205-217

Dr Hans Lautenschlager